Jana Vondráčka si pro hlášení zastávek zvolili sami cestující, když se pro něj v anketě vyslovilo přes 60 % z více jak 200 000 respondentů. První balík téměř 2000 hlášení, jehož součástí byly i názvy tramvajových zastávek, nahrával Jan Vondráček v průběhu podzimu. Každá z pražských tramvajových zastávek se nahrává dvakrát – jednou s intonací ukončenou, tzv. do tečky a jednou neukončenou, tzv. do čárky. Je to kvůli tomu, že výsledná podoba hlášení, jak ji slyší cestující v dopravních prostředcích, se skládá z jednotlivých slov, slovních spojení a číslovek.
Před samotným nahráváním všechna hlášení z hlediska jazykové správnosti kontrolovala Věra Štěpánová, lingvistka a fonetička z Ústavu pro jazyk český, která také pečlivě vyslechla všechny nahrávky a zkontrolovala jejich správnou výslovnost podle pravidel spisovné češtiny. Jedním z jazykových otazníků byla například správná výslovnost zastávky Park Maxe van der Stoela. Největší oříšek představoval název zastávky Tusarova, u něhož nelze z jazykového hlediska zcela jednoznačně určit, zda se má vyslovit se „s“ nebo se „z“, a proto se pro jistotu nahrávaly obě varianty. Sám Jan Vondráček se podle svých slov nejvíce vyřádil na zastávce „Radhošťská“.
Druhý balík nahrávek, který budou Jan Vondráček a Dopravní podnik připravovat, tvoří názvy zastávek autobusů na území Prahy. Jedná se celkem o 1 315 nahrávek. Poslední a největší skupinu představují názvy autobusových zastávek mimo území Prahy v rámci systému Pražské integrované dopravy, což bude představovat celkem 7 256 nahrávek.
Vondráčkova předchůdkyně Dagmar Hazdrová hlášení nahrávala v letech 1996 až 2022. Ještě před ní zněl v letech 1987 až 1996 z tramvajových reproduktorů hlas herce, hlasatele a dabéra Vladimíra Fišera. Svůj hlas má i každá ze tří linek pražského metra. Na lince A hlásí názvy stanic a další pokyny Světlana Lavičková, na lince B zní hlas zesnulé Evy Jurinové, hlášení na lince C namluvil Tomáš Černý.
Hlášení stanic původně v MHD vůbec nebylo. První pokusy začaly až v 50. letech 20. století a od roku 1962 hlásili v autobusech i tramvajích sami řidiči. První větší zlom byl v roce 1974, kdy byl s otevřením metra nasazen první vlakový rozhlas. První kazetové přehrávače se pak v tramvajích objevily v roce 1987. V roce 1995 byly v metru, a o rok později také u povrchové dopravy, zavedeny digitální hlásiče.